V EU s volným pohybem zboží, služeb a osob se zdá nemyslitelné, aby nastavením jakýchkoli bariér byl omezen volný pohyb lékařů. Přesto se tyto úvahy v postkomunistických zemích objevují, když politici hledají rychlá řešení nedostatku lékařů.
Zazněly kdysi v Maďarsku, loni také v ČR. Nejnověji jde na Slovensku o záměr Ficovy vládní strany SMER‑SD zavést povinnost absolventům lékařských fakult odpracovat ve slovenském zdravotnictví deset let, jinak zaplatí náklady studia, cca 55 000 eur. Zeptali jsme se na ministerstvech zdravotnictví ČR i SR, představitelů nemocnic, lékařských fakult, lékařské komory a odborů: Co by naplnění tohoto záměru způsobilo českým nemocnicím a českým lékařským fakultám? Nepřišlo by české zdravotnictví o mladé slovenské lékaře? Bylo by u nás více slovenských lékařů, protože by primárně šli studovat do ČR, nebo naopak méně?
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.,
náměstek MZ pro zdravotní péči
Nedostatkem lékařů trpí naprostá většina evropských zemí. Různé státy vymýšlejí modely, jak stabilizovat absolventy, aby neodcházeli mimo systém do zahraničí. Slovenský přístup je však naprosto extrémní, protože znamená významnou nerovnost a musel by být aplikován na veškeré vysoké školství na Slovensku. V případě postihu pouze absolventů lékařských fakult se nedá očekávat, že by tento krok byl retroaktivní, tzn. dopad na slovenské lékaře, kteří působí v Čechách, by měl být minimální. Na druhé straně toto opatření může českému prostředí nahrávat, protože zájem uchazečů o studia medicíny by mohl díky tomuto opatření výrazně narůst a slovenští zájemci by mohli o to více studovat v Čechách, kde takovéto omezující podmínky nejsou. Dá se říci, že podobný přístup vzbudí velkou míru nevole, a domnívám se, že v praxi se neuplatní, protože zatím se jedná pouze o předběžné politické vyjádření. Výrazná negativní reakce, zejména odborné veřejnosti, povede podle mého názoru k tomu, že toto opatření nebude realizováno.
MUDr. Milan Kubek,
prezident ČLK
O bizarním návrhu, který jeden kolega označil za „typickou ficovinu“, víme. Nejde o nic jiného než o populistický výkřik politika, který již nemá co pozitivního lidem nabídnout. Bez dlouhého přemýšlení asi každého napadne otázka, koho vedle doktorů by se novodobé nevolnictví ještě týkalo? Kdo by po lékařích přišel jako další na řadu? Právníci? Ekonomové? Kvalifikovaní řemeslníci? Nebo snad sportovci? Vždyť lidé všech profesí jsou potřeba a o všech se dá tvrdit, že vystudovali za peníze daňových poplatníků. Je to absurdní. Trestat schopné a úspěšné, to může napadnout opravdu jen hodně hloupého nebo zoufalého politika. Ficův plán je v rozporu s právem Evropské unie, která svým občanům garantuje právo svobodně se rozhodnout, kde budou žít a pracovat. Je sice pravda, že vymahatelnost evropského práva není jednoduchá ani rychlá, ale ostudu by si jeho realizací Slováci uřízli rychle. Věřím však, že se to nestane, protože většina slovenských občanů přece nemohou být blbci, aby na něco takového skočili. První, kdo by na takový nápad doplatil, by totiž nemohl být nikdo jiný než slovenské zdravotnictví a jeho pacienti, kteří by zůstali bez lékařů. Za takových podmínek by totiž na Slovensku studoval medicínu opravdu jen málokdo, když může zdarma a bez závazku studovat v České republice. Problém by měli možná naši maturanti, kterým by se zvýšila konkurence při přijímání ke studiu. Zatímco slovenské lékařské fakulty by se rozpadaly, ty naše by z přílivu kvalitních studentů mohly jen profitovat. V souvislosti se zmiňovanou „ficovinou“ je vhodné připomenout, že Česká lékařská komora přijímá každoročně okolo tří stovek lékařů a lékařek slovenské národnosti. Většina z nich však vystudovala medicínu u nás. Počet absolventů slovenských fakult, které přijímáme, rychle klesá. Zatímco v roce 2015 jich bylo 150, v roce 2019 již jen 81. Pokud tedy mladí lékaři po promoci ze Slovenska odcházejí, pak nejdou k nám. Platy v našich nemocnicích pro ně totiž nepředstavují žádnou výhru. V České republice zůstávají ti, kdo zde vystudovali a získali zde nějaké osobní vazby. Shrnuto, podtrženo. Ficův plán je nesmysl a jeho případná realizace by poškodila slovenské zdravotnictví a tomu našemu by mohla jedině prospět. Přesto Slovákům přeji, ať si ve vlastním zájmu raději zvolí někoho jiného.
Prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.,
děkan 1. LF UK, předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR
Důsledky tohoto záměru pro naše zdravotnictví či medicínské školství není snadné odhadnout, protože mohou působit více směry. V současnosti u nás podle údajů Národního registru zdravotnických pracovníků působí okolo osmi procent slovenských lékařů (máme přesná čísla týkající se lékařů působících v nemocnicích, méně přesné údaje jsou k dispozici od ambulantních poskytovatelů). Počet studentů ze Slovenska se na našich fakultách meziročně pohybuje okolo 20 procent – jejich „retence“ v našem zdravotnictví po absolutoriu je ovšem výrazně nižší než v případě studentů českých. Celkově tedy naše zdravotnictví určitě „nestojí“ na slovenských absolventech, ať již získali vzdělání v Čechách, či na Slovensku. Diskutované opatření, jakkoli má na první pohled určitou vnitřní logiku, ovšem považuji za ne úplně šťastné z jiného důvodu. Jistě je legitimní diskuse o školném, které, je‑li nastaveno nediskriminačně, může mimo jiné motivovat k zodpovědnému a racionálnímu přístupu ke „vzdělávacímu trhu“. Nepovažuji ale za spravedlivé ani moudré postihovat jen jednu profesní skupinu opatřením, které bude nepochybně indukovat řadu „úhybných manévrů“ – a to i s potenciálním, vámi naznačeným, mezinárodním dopadem.
MUDr. Lukáš Velev, MHA,
ředitel, chirurg, Nemocnice Jihlava, p. o., člen Rady AČMN
Věc má, dle mého názoru, dvě roviny. Za prvé, nelze takto postupovat jen vůči skupině osob, tedy jen lékařům. Bude to diskriminace a myslím úspěšně žalovatelná. Slovenský stát by musel obdobně postupovat u dalších profesí, a to nejen vysokoškolských. Nebo pak lékaře zařadit pod zvláštní právní úpravu, obdobu služebního zákona. Půjde ale vždy o významný zásah do osobních práv a svobod. Další rovinou je situace, kdy velká část slovenských studentů z důvodu jazykové kompatibility studuje v ČR. Důvody jsou různé. Stejně tak řada slovenských lékařů po absolutoriu české či slovenské LF odchází do ČR (a nejen sem) pracovat. Dle mého by po přijetí takového opatření v SR klesl zájem mladých lidí o studium medicíny i zájem o práci tam ještě víc. Problémem Slovenska je dle mého neutěšená situace v rozbrakovaném a rozprivatizovaném zdravotnictví po tzv. reformách ministra Zajace a jeho týmu. To je třeba vyřešit. Pro ČR jen memento toho, jak mohla dopadnout obdobná reforma zde. A zdaleka není zažehnána.
JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA,
ředitel Fakultní nemocnice v Motole, místopředseda Asociace nemocnic ČR
Tento záměr je nerealizovatelný, protože je v rozporu se základními smlouvami Evropské unie o volném pohybu pracovní síly. Jediná možnost, jak by ho šlo naplnit, spočívá v tom, že by na Slovensku museli zavést placené vysokoškolské studium medicíny, s tím, že by to potom mohli těm lékařům odpustit nebo to za ně zaplatit. Pokud ale vím, nic takového se na Slovensku nechystá, takže podle mého názoru to bylo ze strany Roberta Fica pouhé plácnutí do vzduchu, něco jako předvolební kampaň. Samozřejmě, že by to, pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, způsobilo českým nemocnicím určitý problém, ale podle mě zase ne tak dramatický, protože alespoň v Praze, byť část lékařů je slovenského původu, jsou to převážně ti, kteří vystudovali na českých vysokých školách, a těch by se toto opatření logicky nedotklo. Něco jiného by to bylo pro Slováky, kteří by přišli pracovat ze Slovenska k nám, ale to je asi větší problém moravských nemocnic než českých. Z mého pohledu je to ale opravdu nerealizovatelné opatření.
Ing. Michal Čarvaš, MBA,
předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a. s., člen představenstva Jihočeské nemocnice, a. s., člen Rady AČMN
Domnívám se, že tento populistický návrh by vůči českým nemocnicím neměl žádný výrazný dopad. Naopak by to mohlo přilákat další slovenské studenty medicíny na české lékařské fakulty, kde studují zdarma a kde jim žádné podobné omezení nehrozí. Již dnes je velký podíl slovenských studentů zejména na moravských LF. Část z nich najde práci v ČR, část se vrací na Slovensko a část jde zkoušet štěstí dále na západ. Pokud by se toto opatření na Slovensku zavedlo a zvýšil by se počet slovenských studentů na českých LF, bude to negativní v tom, že budou vytlačovat české studenty, u kterých je větší pravděpodobnost, že zůstanou v českém zdravotnictví a půjdou do českých nemocnic nebo na obvody, protože i síť praktických lékařů má hrozivě vysoký věkový průměr. Do budoucího personálu pro české zdravotnictví je tak či tak potřeba investovat a vytvořit mu vhodné podmínky pro jeho rozvoj a vzdělávání. Pokud zde bude chtít mladý lékař pracovat, pak je jedno, jestli přijde ze Slovenska, Ukrajiny, či Vietnamu. Musí si osvojit český jazyk, naučit české postupy a přijmout zdejší styl života. Stát by mu měl pro to vytvořit podmínky a nikoli ho odrazovat diskriminačními úřednickými omezeními nebo stále nedořešeným systémem vzdělávání.
MUDr. David Marx, Ph.D.,
proděkan pro studium a výuku 3. LF UK
Vaše otázka je položena vážně – předpokládáte tedy, že respondent věcně posoudí, resp. odhadne dopady zvažovaného opatření. To však, dle mého názoru, není namístě – p. Fico (nejspíše v předvolebním úzkostném populistickém raptu) přišel s absurdním segregačním návrhem, ve kterém jedním dechem oznamuje, že – pokud by zvítězil – zavede jakési omezené nevolnictví a začne neprodleně porušovat minimálně dvě ústavní práva slovenských občanů. Jednak právo na svobodu pohybu, včetně práva opustit jakoukoli zemi, včetně své vlastní – toto právo na území dnešní SR naposledy systematicky neuznávali komunisté, kteří ostatně „opuštění republiky“ trestně sankcionovali a – zjevná paralela – v případě, že milostivě povolili vystěhování do „kapitalistické ciziny“, také vyžadovali od absolventů středních a vysokých škol, aby zaplatili náklady studia. Mimochodem – žádali to od všech, nikoli segregačně jen od absolventů jednoho studijního programu vysokoškolského studia. Slovenská ústava rovněž uvádí právo na bezplatné vysokoškolské vzdělání na veřejných vysokých školách, přitom toto právo není omezeno podmínkou, aby absolventi těchto škol po jejich ukončení pracovali doma. Nevolnictví bylo totiž na území dnešního Slovenska zrušeno již v 2. polovině 18. století. Jen tyto dva příklady ukazují, že pan Fico buďto ztratil rozum, nebo – vědom si naprosté nereálnosti návrhu, jsa sám právníkem – bohapustě lže. Jistěže existují v řadě zemí modely, kde se studentům vysokých škol (nejen medikům) poskytuje během studia stipendijní podpora (státní, regionální, podniková) s tím, že po absolvování studia budou nějakou dobu pracovat v daném státě, regionu, pracovišti. To je ale něco úplně jiného – závazek na sebe student bere dobrovolně, nedopadá na něho jako ohlávka moderního nevolnictví. Vzhledem k výše popsané absurditě uváděného návrhu, k jeho nezákonnosti a flagrantnímu rozporu s principy fungování demokratického státu, navíc členského státu EU, jsem přesvědčen o tom, že nemůže být a nebude realizován, a tudíž není důvodem k obavám ze strany budoucích slovenských mediků (o retroaktivitě se pan Fico nezmiňuje) ani k analýzám možného dopadu na české zdravotnictví.
MUDr. Martin Engel,
předseda LOK‑SČL
O této skutečnosti jsem informován. Považuji za zcela skandální se v době globalizace a volného pohybu osob takto zaměřit na jednu profesní skupinu. Místo zlepšení podmínek ve slovenském zdravotnictví vytvářet bariéry k odchodu je jistě levnější varianta. Ale určitě tento krok není právně čistý. Jsem přesvědčen, že dojde k žalobám. Jen doufám, že odpovědná místa v naší republice tento návrh nebudou slepě následovat, to by byla asi poslední rána zoufalé personální situaci u nás. Jediným smysluplným řešením je zlepšení pracovních a finančních podmínek zdravotníků v obou zemích. Každé silové a hloupé řešení přivodí spravedlivou radikalizaci na straně lékařů a v takové atmosféře se budou potřebná řešení hledat jen velmi obtížně.
MUDr. Pavel Vepřek,
člen představenstva, Nemocnice Plzeňského kraje a. s.
Nápad strany SMER‑SD je reminiscencí doby devizových příslibů, výjezdních doložek a zadrátovaných hranic. Pokud tehdy chtěla lékařka či lékař legálně opustit ČSSR, což byl jev velmi vzácný, museli zaplatit náklady spojené se studiem. Ve svobodném státě nemá podobné omezující opatření místo a je v rozporu se základními ústavními právy. Pokládám to za předvolební rétoriku, která nebude reálně naplněna, takže asi nemá smysl uvažovat „co by, kdyby“. Pokud má stát pocit, že bezplatné studium na vysokých školách šidí zbytek populace, tak má zavést školné. Pokud vidí, že absolventi některého z vysokoškolských oborů dávají přednost práci v zahraničí před tou doma, tak má začít hledat příčinu a pustit se do jejího odstraňování. Pokud osud slovenského návrhu zabrání vzniku podobných nápadů u nás, tak i toto plácnutí do vody bude mít smysl.
Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.,
exministr zdravotnictví
Předložené téma se objevuje občas i v ČR. Nespokojenost v rámci nedostatku lékařů i sester stoupá, zejména nemocnice mimo velká atraktivní centra trpí. Proto se podobné návody jako ten ze Slovenska objevují i u nás, dokonce mezi některými primáři, kteří jsou bobtnající personální krizí postiženi nejvíce. Počet lékařů na Slovensku v přepočtu na obyvatele je sice horší než v Česku, ale myslím, že ani to by stát nemělo ospravedlňovat, aby dělal takovéto drastické kroky v prostředí, které se hlásí k občanské svobodě. Je to jasný obojkový návrat do socialismu místo toho, aby se politici starali o potřeby zdravotnictví rozumněji. Nemohl bych něco tak zkratkovitého připustit ani vůči studentům, kteří se na medicínu teprve chystají, natož u těch, kteří jsou těsně před promocí nebo po ní. Je těžké objektivně odhadnout, jak by takovýto otrokářský nástroj udržel slovenské lékaře doma, ale mé stanovisko je k podobným opatřením dlouhodobě negativní. V systému bezplatného vysokého školství by bylo vůči lékařské profesi diskriminační a z hlediska nařizujícího státu zcela ostudné. Nevěřím, že se tento slovenský experiment realizuje, ale kdyby ano, tak nejspíš skutečně sníží příliv absolventů od našich sousedů. Určitě by to ale paradoxně zvýšilo zájem o naše lékařské fakulty.
MUDr. Jan Přáda,
předseda Sekce mladých lékařů ČLK
V první řadě je nutné říci, že tento nápad je naprosto diskriminační vůči studentům lékařských fakult a lékařům. Stejně jako různé návrhy na zavedení školného výhradně na lékařských fakultách. I v České republice můžeme pozorovat tento trend, kdy místo snah o zatraktivnění oboru, hlavně v otázce platů, pracovních podmínek a postgraduálního vzdělávání, dochází k vytváření různých represí a svazujících prostředků. To vše má za následek, že volba studia medicíny již není mezi středoškoláky tak populární, a zároveň mnoho absolventů medicíny ani nenastoupí do klinické praxe a věnují se něčemu jinému. Jaký vliv by toto opatření mělo na české zdravotnictví? Značná část slovenských lékařů vystudovala v Čechách, takže tato skupina by neměla být ovlivněna, ať už plánuje pracovat v ČR, na Slovensku, či kdekoli jinde. Skupina studentů medicíny/lékařů, která o odchodu neuvažuje, by tímto opatřením také neměla být zasažena. Nejvíce to ovlivní mediky/lékaře, kteří studují na Slovensku a plánují či zvažují někdy v budoucnu odchod za hranice. Tato skupina je však čím dál početnější, podle posledních průzkumů dosahuje až 20 procent studentů slovenských lékařských fakult a rok od roku roste. Zavedení takto vysokého poplatku by, dle mého názoru, jednoznačně vedlo k většímu zájmu o studium na zahraničních lékařských fakultách, v první řadě těch českých. A dost možná by to byla i rozhodující věc pro ty, kteří o odchodu za hranice pouze uvažovali. Vliv na české zdravotnictví tak vidím spíše pozitivní, či přinejhorším žádný, na slovenské pak jednoznačně negativní, ať už z hlediska personální situace, či morálních principů.
MUDr. Martin Kočí,
předseda spolku Mladí lékaři, z. s.
Manipulativnost a arogance výroků expremiéra Fica před volbami na konci února 2020 dosahuje nových a nečekaných rozměrů. Právě v kontextu nesplnitelných předvolebních slibů je potřeba hodnotit rétoriku bývalého slovenského premiéra. Politický i lidský úpadek tohoto člověka a zřejmě taky strach z totální ztráty moci ho ženou za hranu dobrého vkusu, ale bohužel i za hranu platných zákonů. Nařízení o pokutě 55 000 eur by zcela jednoznačně odporovalo slovenské ústavě i evropským nařízením. Nelze opomenout fakt, že i kdyby se takový zákon snad dostal do parlamentu, asi by neprošel schválením, a pokud ano, Slovensko má prezidentku, o které nepochybuji, že by tento zákon nepodepsala. V současné době je tedy naprostou ztrátou času přemýšlet, co by znamenalo tohle opatření pro ČR. Pan Fico hraje tímto návrhem na city těch nejzranitelnějších občanů Slovenska. Ti nejméně majetní, ti bez konexí a výhod, ti se slabším vzděláním, ti, co se hůře dostávají ke kvalitní lékařské péči, ti nejvíce cítí nedostatek lékařského personálu. Tihle lidé čekají ve frontách nemocnic, tihle lidé, které premiér Fico manipuluje svými sliby, nejvíce trpí v klientelistické společnosti známostí a konexí. Ve společnosti, kterou pan Fico a SMER léta budoval. Jako logické opatření se mnoha lidem může zdát právě to, co expremiér navrhuje, zakázat emigraci lékařům „násilím“. Pak jich přece bude dost a péče bude dostupná! Přál bych si, aby všichni občané Slovenska prokoukli tento záměr pana Fica, protože kdyby se jeho opatření zrealizovalo, byl by to dost možná jeden z největších hřebíků do rakve slovenského zdravotnictví, jichž už tato strana tolik zatloukla.
